Ahoj Hani,

po čtvrteční poradně – terapii, kdy jsme řešily strach z řízení auta a vztah s mámou, se děla spousta věcí, přišlo velké UKLIDNĚNÍ.

Třeba:
V pátek jsem dělala bábovku, nikdy žádný problém a tentokrát se mi totálně nepovedla.
Jindy bych se z toho fakt zjevila, teď mi to bylo fakt šumák 😀 Jen jsem to okomentovala, že takovou bábovku jsme ještě neměli 😀 , A bylo to myšleno naprosto upřímně, nebylo ve mně nic schovaného, jako že se navenek tvářím, že jsem v pohodě a vevnitř mě to vře.
Zuřivost, nenávist, kterou jsem cítila vůči matce, jsou prostě pryč.

Ráno jsem si vizualizovala svůj „pevný bod”a EJHLE kdo mi na něm stojí – MÁMA!
Tak v klidu říkám: “Mami, tohle je můj pevný bod. Běž prosím pryč a najdi si svůj.” A ona se opravdu otočí a odchází, v klidu. (Zírám).

V pátek odpoledne mi přichází slova jako
SVOBODA, VOLNOST, OSVOBOZENÍ…
Pocit, že mi rostou křídla, konečně můžu začít žít svůj život…

V sobotu jsem absolvovala cestu autem do Hořovic.
Jízda v úplně jiných energiích, zlepšení o 90%. Prostě jsem si dovolila jet po svém, svým tempem, bez stresu. Prostě KLID. Dovolila jsem si se zastavit WC pauzu za křovíčkem – dříve pro mě nemyslitelné.

Po cestě zpátky jsem neodbočila správně. Tak jsem jela jinudy. Dřív jsem měla potíže jet neznámou cestou. Tak jsem řekla nahlas: “VĚŘÍM, ŽE MĚ DOVEDETE DOMŮ” a pustila jsem to. A “za chvíli” jsem byla na sjezdu u IKEA, kde to znám a jela známou cestou domů.

Takže Hani, DÍKY, DÍKY, DÍKY za Tvoje služby!! 🙂