Inspirovala jsem se knihou Jana Bílého a ten se zase inspiroval u Indiánů. Během života procházíme etapami, kdy se sytíme energií původní rodiny a vyrůstáme v jejím vlivu, pod její ochranou (tzv.. rodová fáze duše). Pak v době studií se pohybujeme v energiích skupin – kamarádů, spolužáků, své nové rodiny nebo partnerství, zájmových skupin (tzv. kolektivní fáze duše). A v další fázi života vstupujeme do období, kdy už víceméně “víme, kdo jsme”, do popředí jdou naše potřeby, naše vědomí, naše schopnosti vést druhé nebo pomáhat druhý, ubývá a mizí závislosti (na lecčems – na druhých lidech, na představách o nich a o tom, co jak má nebo nemá být atd.), více prožíváme jednotu se sebou a se vším, jako by v nás dozrála jakási univerzální vnitřní moudrost, samostatnot, spokojenost. Více si vybíráme, co ano a co ne do života (tzv. individuální fáze duše).

Někdy se však stává, že pomyslně jednou nohou držíme v rodové úrovni duše a druhou už stojíme v další, kolektivní fázi duše – v život se pak děje třeba to, že potřebujeme začít s po svatbě s manželem/manželkou fungovat jako nová jednodtka, s vlastními potřebami, hodnotami, rozhodovat se po svém, ale jeden nebo oba podléháme vlidu původního rodu (odsud podle mne pochází napnelismus mezi snachou a tchýní, neschopnost otěhotnět, nebo i nemožnost najít si partnera aj.). Abychom mohli VYSTOUPIT z jedné fáze a být plně přítomni v té další, potřebujeme změnit hodnoty (“co je priorita”) a akceptovat ZTRÁTU (ochranu od rodičů, vedení od rodičů – tedy přestat být dítětem, stát se potomkem a převzít zodpovědnost). 90% tohoto probíhá na nevědomé rovině.

Na kurzu použijeme konstelační postupy “živoucím kruhu”, meditace, vhledy, automatickou kresbu.